Brněnská přehrada

Brněnská přehrada, též vodní nádrž Brno, dříve nazývána Kníničská přehrada podle zatopené obce Kníničky, rozkládá se na řece Svratce asi 8 km severozápadně od středu města Brna na území Bystrce a Kníniček. Začíná hned za ohybem řeky u Veverské Bítýšky, pokračuje od západu směrem na jih, místy je sevřena stráněmi bývalého koryta řeky a postupuje v délce asi 17 km až k Bystrci. Betonová hráz, vysoká 34,5 m a dlouhá v koruně 120 m, zadržuje na 21 milionů m³ vody v nádrži.

Údolní nádrž vytváří největší a nejvyhledávanější rekreační středisko města Brna. Nachází se zde velké množství rekreačních zařízení, různá občerstvení a restaurace, které poskytují rozmanité služby turistům (viz níže). 

Posledních 5 km vytváří velkou vodní plochu, vhodnou pro jachting a jiné druhy sportů s výjimkou provozování motorových lodí, což je zde zakázáno. Přepravu návštěvníků po přehradním jezeře zajišťuje Dopravní podnik města Brna (od května 1946)  prostřednictvím šesti motorových lodí Praha, Veveří, Dallas, Bratislava, Brno a Pionýr, které s několika zastávkami směřují (po delší trase) od bystrckého Přístaviště až k Veverské Bítýšce. Pohon lodí je zajišťován elektromotorem napájeným akumulátorovými bateriemi a je tedy velice tichý a ekologický. Lodní doprava je v rámci plavební sezóny na přehradě od jara do podzimu.

Centrem přehrady je bezesporu Přístaviště s přilehlými oblíbenými plážemi na Rakovci. Ze zastávky MHD „Bystrc-Přístaviště“ se dá pohodlně dostat po ulici Přístavní, lemované bufety, restauracemi a stánky, až na parkoviště pod hotelem Santon (viz Turistika). Odtud míří pěšina přímo k vlastnímu přístavišti lodní dopravy, kde se většinou začíná plavba po přehradě. Nalevo vede cesta (mimo jiné červená turistická značka) kolem budovy loděnic DPMB a minigolfového hřiště až k Rakovci. Napravo od parkoviště pokračuje silnice kolem Panské horky (264 m n. m.) až k hrázi. Pod ní leží menší vodní elektrárna a přírodní památka Skalky u přehrady (rozdílná rostlinná společenství na levém, osluněném, a pravém, zastíněném, břehu hráze). Na druhém břehu silnice pokračuje kolem památníku Františka Šikuly (viz Historie níže) směrem k Sokolskému koupališti a Osadě s odbočkou ke Kníničkám.

Přístaviště s nejbližším okolím je mimo jiné místem pořádání významných společensko-kulturních akcí, festivalu Brno – město uprostřed Evropy či například Brněnského plenéru.

Ostatní okolí přehrady má dosti hustou síť značených cest, které turisty dovedou do středu lesnatých oblastí (např. Podkomorské lesy) i do jiných významných míst. Průběžná silnice prochází po severozápadním okraji přehrady kolem Rakovce, Kozí horky (po Rakovci asi nejoblíbenější pláž, s půjčovnou loděk, stanicí záchranné služby a speciální pláží pro děti a neplavce), Rokle, chatové oblasti Jelenice, Obory, hradu Veveří a dále do Veverské Bítýšky. Podél silnice je několik vhodných parkovišť a míst ke koupání i sportovnímu vyžití (tedy již zmíněná Rokle, Kozí horka a další, na druhém břehu je to hlavně Osada a Sokolské koupaliště).

Historie

Myšlenka na výstavbu přehrady vznikla již začátkem 20. století. Podle projektu inženýrů J. Mazela, K. Lossmana, S. Kratochvíla a A. Homoly z roku 1911 měla nádrž zabránit každoročním povodním na řece Svratce, stát se zdrojem elektrické energie, zásobárnou vody, regulačním prvkem Svratky i rekreačním zázemím Brna. Po architektonické stránce na podobě přehrady spolupracoval architekt Jaroslav Grunt. Projekt byl realizován v letech 1936–1940. Dílo v hodnotě 59 milionů korun provedlo ministerstvo veřejných prací a firma Müller a Kapsa ve spolupráci s Českomoravskými strojírnami v Blansku a Vítkovickými železárnami.

Na samém konci druhé světové války v dubnu roku 1945 byla hráz přehrady podminována ustupujícím německým vojskem. Díky osobní statečností hrázného Františka Šikuly, jeho spolupracovníků i postupem sovětské armády bylo nacistům zabráněno v odpálení náloží, jejíž uskutečnění by mohlo způsobit obrovskou katastrofu. Stalo se tak 26. dubna 1945.